Zpátky do minulosti: Mobily

8027924487_8de68d940d_z

Mobily jsou dnes vlastně sociální nutností. A o to spíš ty chytré. Je to skoro stejné, jako se sociálními sítěmi, a to taky proto, že se přes mobil dostaneme až na Facebook. Jaký byl váš první mobil? Měl barevný display nebo už to byl rovnou dotykáč? Asi si nedokážete představit, že byste měli telefon s větší plochou tlačítek než displaye, co? :) Já si vzpomínám, že jsem byla ráda za každý telefon, na kterém se dal hrát had a když se pak daly koupit i obrázky a melodie, tak to už bylo něco! Dnes všichni musí mít co nejmodernější, největší a nejlepší chytrý telefon, s připojením k internetu a v něm všechny nejpoužívanější sociální sítě. Moje generace se trapně prozváněla, protože jsme neměli peníze na kredit a stačilo nám to.

no3510_00Můj vůbec první telefon vypadal jako pádlo a moc toho neuměl. Dostala jsem ho v páté třídě. Vlastně jsme ho měly s mamkou dohromady, abychom se mohly spojit s tátou. K dalším Vánocům jsem ale vedle knížky Harryho Pottera našla i vysněný mobilní telefon Nokia 3510! To jsem pak šetřila každý peníze na to, abych si mohla koupit nový kryt a měnit si telefon podle nálady. To už se vlastně u telefonů objevovaly první možnosti personalizace – kdy jsme si telefony mohli uzpůsobit podle sebe. Co se ale na něm dalo uzpůsobit: vybrat si z přednastavených vyzvánění, vypnout nebo zapnout zámek klávesnice a ten kryt teda, když jste ho v obchodě sehnali.

Co můžete dnes? Stáhnout si do mobilu svoji oblíbenou písničku a nastavit si ji jako vyzvánění nebo vyzvánění ke konkrétnímu člověku, stáhnout do mobilu jakýkoli obrázek nebo fotku a nastavit si ji jako tapetu/zámek obrazovky/obrázek kontaktu/pozadí chatu a vybrat si z široké nabídky obalů a pouzder. A každý s tím už vlastně počítá, že každý má vlastně „svůj“ telefon. Dřív měli všichni stejný a byli rádi za to, co máme.

2Dnes už mám samozřejmě taky chytrý telefon a taky vypadá jako pádlo. Je obrovský, placatý, zabírá mi místo v kabelce a blbě se drží. Je ale rychlejší, než můj notebook, na který se teď práší. Nejraději jsem stejně ale asi nejvíc měla svůj starý červený vysouvací Sony Ericsson, který měl supr sluchátka a přehrávač a nedělal si, co se mu zachce, pokorně vyčkával na stisknutí každého tlačítka a uměl i fotit. Sice jsem na něm nemohla rychle zkontrolovat počasí, zda se neblíží dešťový mrak, jelikož jako dopravní prostředek používám kolo nebo si rychle přečíst email, byl to fajn společník. Měla jsem ho 5 let. Jelikož dříve ty telefony taky něco vydržely, neměli jsme k nim tak spotřební vztah jako dnes a neměnili jsme je jako ponožky.

Žádný komentář, buďte první!

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.